Novela soudního řádu správního a její dopad na vedení daňových sporů

Dne 14. 10. 2011 byl ve Sbírce zákonů zveřejněn pod č. 303/2011 Sb. zákon, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Novelizace přímo ovlivňuje soudní přezkum výkonu správy daní. Z návrhu proto pro daňové subjekty vyplývají zcela zásadní skutečnosti. Zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2012.

Pro vedení daňových sporů jsou důležité především následující novinky:

1. O odkladném účinku a předběžném opatření budou soudy muset rozhodnout do 30 dnů.
Přestává platit podmínka, že není možné nařídit předběžné opatření, pokud lze žalobě přiznat odkladný účinek.

2. Mění se podmínky přiznávání odkladného účinku správní žalobě: nebude nutné, aby újma vznikající žalobci byla „nenahraditelná“, bude postačovat „nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám“.

3. Změna místní příslušnosti by se měla nově vztahovat ke správnímu obvodu orgánu, který ve věci vystupoval v prvním stupni. Správní obvod žalovaného, tak již nebude pro účely určení místní příslušnosti nijak relevantní.

4. Nově budou přednostně vyřizovány žaloby o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu a žaloby proti nečinnosti správního orgánu.

5. Při žalobě proti jinému zásahu bude nově možné žalovat na určení, že zásah, který již netrvá a nehrozí opakováním, byl nezákonný. Toto bude možné využít jako podklad pro náhradu škody po státu.

Zde již nově nebude požadavkem, aby namítaný nezákonný zásah v době jeho projednávání stále trval. Daňový subjekt se tak již nesetká s tím, že po mnoha měsících, kdy namítal nezákonnost daňové kontroly, soud řízení zastaví s tím, že daňová kontrola nedávno skončila platebním výměrem – tudíž nezákonný zásah již netrvá. Navíc daňové subjekty dostaly konečně možnost realizovat náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dosud totiž musely daňové subjekty před civilním soudem, tj. soudem neznalým daňové problematiky, prokazovat porušení právní povinnosti správcem daně. Toto byla mnohdy zcela nepřekonatelná překážka tam, kde porušení právní povinnosti dosud nikdo veřejně nedeklaroval (např. odvolací orgán zrušujícím rozhodnutím o odvolání nebo soud zrušujícím rozsudkem). Nově tak má daňový subjekt možnost v určitých věcech přenést posouzení této velmi složité otázky ke správnímu soudu, kde se nacházejí soudci na tuto problematiku se specializující.
Rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.
Zároveň nezákonný zásah nebude mít účinky na běh lhůty pro stanovení daně.

6. Dále se mění procedura pro podání kasační stížnosti, kterou bude stěžovatel podávat přímo Nejvyššímu správnímu soudu, a tento soud bude sám i doručovat svá rozhodnutí. Lhůta pro podání bude zachována, i když stěžovatel podá stížnost u krajského soudu.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti.

Blanketní kasační stížnost bude nadále z hlediska poplatkového posuzována jako žádost o odkladný účinek, tedy za 1.000 Kč.

7. Člen senátu Nejvyššího správního soudu, který s rozhodnutím senátu nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o hlasování a aby byly důvody jeho nesouhlasu připojeny k vyhotovení písemného rozhodnutí s uvedením jeho jména.

8. K podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Ke kasační stížnosti není nutné připojit rozhodnutí, proti kterému stížnost směřuje, vzhledem k jejímu podání přímo na NSS se toto však doporučuje.